Počátek krize 

Při návratu z Antarktidy do civilizovaného světa jsem se poprvé doslechl o nové nemoci. Z počátku jsem ji vůbec nebral vážně. Snažil jsem se ji ignorovat. To jsem netušil, jak mi o dva měsíce později zamíchá se životem.

Jednoho dne jsem se vrátil domů z práce. Zrovna jsme se připravovali na uzavření hotelu kvůli vládním opatřením ospravedlňovaným šířením koronaviru. Cítil jsem se vyčerpaný a lehl si na sluníčko k nohám sochy. Jakmile jsem zavřel oči, začala má cesta do hlubin lidské DNA. Sirius mi ukázal část lidské DNA, kterou napadá virus. Začal jsem tuto oblast prozkoumávat. Přišla mi vize, že je možné tuto část DNA transformovat. Začal jsem si hrát se světlem uvnitř svých buněk. Byla to úžasná cesta do hlubin mé biologické podstaty.

Sirius mi sdělil, že pomoc s transformací DNA nabízí všem. Stačí ho oslovit v meditaci. Sirius nebyl jediný, kdo mi ukázal koronavirus v jiném světle. Díky propojení s Hathory, bytostmi z vyšších dimenzí, jsem uzřel celou situaci z nadhledu. V naší 3D realitě obyvatel planety Země to může působit jako globální tragédie. Z multidimenzionální perspektivy to však vidím jako úžasnou příležitost k osobnímu růstu a vývoji kolektivního vědomí. Arkturiáni mi skrze mé kamarády potvrdili, že máme jako lidstvo jedinečnou příležitost k posunu kolektivního vědomí planety. Strážce třetího oka channelovaný Lucií Alferi s námi sdílel obdobný postoj. Koronavirus nám může přinést vnitřní klid a stabilitu. Ukazuje nám naše nejistoty a strachy, které můžeme transformovat. 

 "Už jsi to slyšela? Víš, co se děje za paniku, když nemáš televizi a nesleduješ média?"

Když je něco velmi zásadního, člověk se to prostě dozví. Všechno, co potřebuju vědět, ke mně vždy dojde. Nejdříve jsem dělala, že mě se tahle epidemie netýká. "Uměle vypuštěný strach a panika za účelem vytvoření ekonomické krize," zněl můj verdikt.

Odložila jsem to ve své hlavě do krabice vyřešeno. V klidu jsem si užívala ekvádorské dobrodružství a celou situaci jsem brala více méně s nadhledem. Po příletu do Čech mi však úsměv na rtech na chvíli ustrnul. Celé naší rodině bylo slabo, nevolno a přišly intenzivní průjmy. První dva dny jsme si říkali, že je to jen reakce na změnu podnebného pásma, tělo si zvyká na nový rytmus. Nechali jsme tomu volný průběh. První semínko strachu už bylo zasazeno. Postupně jsme se dostávali do kontaktu s našimi přáteli a rodinou a každý mluvil o koronaviru. Neuvěřitelné, jak silně tohle téma vyvolává potřebu ho řešit. Když jsme sdělili lidem, že nám není dobře, začaly se v jejich očích blyštit plamínky strachů. Co když mají "ten vir?!" Přiletěli přeci ze zahraničí. Opravdu se nedalo necítit kolektivní napětí a tlak.

"Dobře, bojím se," přiznala jsem si.

Je tedy potřeba nezavírat oči, neutíkat, nehrát si na hrdinku a na rovinu si říct, že někde v sobě strach mám. Ale z čeho? Ještě než jsem stihla začít sama se strachem pracovat, mluvila jsem se svou dobrou kamarádkou, která mi z ničeho nic říká:

"Já jsem si udělala sezeníčko s Koronou a od té doby vím, že je to v pohodě."

Jasně, přesně tak budu postupovat i já. Šli jsme společně do sauny, kde jsem si zavřela oči a pustila se do meditace. Naladila jsem se na svůj dech a šla v imaginaci do svého srdce. Do tohoto prostoru jsem přizvala ducha koronaviru. Požádala jsem, ať na sebe vezme podobu, se kterou můžu komunikovat. Představila se mi jako vysoká černá bytost se zvláštními chapadly a rozzlobenou tváří. "Proč přicházíš? Jaké je tvé poselství?" Ptala jsem se jí. "Mým záměrem je přimět lidi k uvnitření, přináším očistu a velké změny. To, co je kvalitní, zůstane, to, co je iluzorní, ve velké většině zmizí. Přicházím k lidem, kteří potřebují silnou ránu od života k tomu, aby se zastavili a šli jinou cestou. Působím velmi v energetickém poli nejen fyzicky, ale hlavně mentálně," odpověděla.

"Co mohu dělat pro to, abych s tebou byla v souladu a mohla žít zdravý a klidný život?"

"Tanči se mnou, dýchej, věř si, dělej, co tě baví a hlavně se zastav." V tu chvíli jsem ucítila, jak se proměňuje její záře na bílou a já ji objímám. Tančíme spolu v srdci. Cítím obrovskou vděčnost za to, co přináší.

Dnes, když píšu tenhle článek, přišlo nařízení, že se zavírají školy a ruší se akce nad sto lidí. Děti dostávají svobodu a dospělí jsou vedeni být sami se sebou, běhá mi hlavou.

Naše rodina se nechala přetestovat a místo koronaviru máme jeden vir jako dáreček z džungle. Děti to nesou hůř než my, ale každým dnem je nám lépe.

Tyhle dny nejsou lehké, tlaky jsou cítit a je jen na nás, jak k tomu přistoupíme.

Život mě naučil, že právě v těchhle chvílích mám praktikovat moudrost, kterou jsem načerpala. Pouštím všechny představy o tom, co bych teď měla dělat, jdu do sebe a nechávám se tichem vést k další kreativitě.