Skřítci a jednorožec : 

Lekce o spravedlnosti od bytostí lesa

 Moje práce v našich rodinných hotelech mi poskytuje pocit domova, uzemnění a stability. Oficiálně jsem sice jednatel a manažer, ale někdy jsem tam "holka pro všechno". Oceňuji tu různorodost. Otevírají se mi tam možnosti k osobnímu růstu díky neustálému prostoru k učení se, získávání nových dovedností a hledání řešení neobvyklých situací.

Zajímavé morální dilema vystalo u řešení otázky vyplácení mezd v době uzavření hotelu. Stát nabídl zaměstnancům, jejichž zaměstnavatelé museli přerušit činnost v důsledku nařízení vlády, výpomoc. Když jsem se doslechl, že někteří zaměstnanci mají doma nárok na 100% mzdy, vyvolalo to ve mně překvapení a vlnu nevole. Mysl mi povídala o tom, jak to není fér, že někteří lidé pracují, neboť jim to bylo státem a druhem jejich činnosti umožněno a druzí zůstávají doma a pobírají stejnou mzdu. Vnímal jsem to jako velmi nespravedlivé a také si uvědomil, jaké to bude mít důsledky pro celkovou zadluženost našeho státu. Řešil jsem si, jak budu rozhodovat o mzdách u nás v podniku. Někteří zaměstnanci stále alespoň částečně pracují a představa, že by měli dostat stejnou mzdu jako ti, co jsou doma, se mi příčila.

Nejdříve jsem toto dilema sdílel s Kateřinou a ta mi pomohla to racionálně uchopit: "Tohle je doba, kdy se to nedá řešit plošně. Každý jsme tu sám za sebe. Jeden je nastavený na podporu od státu, druhý si to potřebuje odpracovat. Jde o to, že každý to má jinak nastaveno na úrovni duše. Já bych se velkoryse zachovala k těm zaměstnancům, kterých si vážím."

Začal jsem rozpouštět svoje zažité programy o tom, že je spravedlivé, aby všichni dostali za stejnou práci stejně. Tak nějak jsem cítil, že mi to ale nestačí k tomu, abych to plně pochopil. Potřeboval jsem to procítit. Vnitřně jsem požádal, jestli jsou bytosti, které by mi s tím mohly pomoct. Po chvíli mě napadlo, že mám jet na jedno speciální místo v lese. Místo, kde mi před dvěma roky Astrálek pomohl k mé první vědomé komunikaci s lesními skřítky. Tohle místo mě teď velmi silně volalo.

Na kole jsem dojel k Černému jezeru v lesích u Lužce. Zastavil jsem se u kamenů, kde vnímám velmi příjemnou energii, a usedl v meditaci. Po pár minutách přišlo překvapení. Navnímal jsem jednorožce. Poprvé v životě! Šla z něho taková síla! Vnímal jsem ho, jak mě léčí v bedrech a v hlavě. Vnímal jsem proudy světla. Poslal mi zářící hvězdu do srdce a sdělil mi, že až budu řešit dilema, co je a co není spravedlivé, tak si mám vybavit tu hvězdu v srdci:

"Poslouchej své srdce."

Než jsem se s ním rozloučil, tak mi ještě pověděl, že tohle místo bylo posvátné místo druidů. Místo, na kterém se už věky praktikovala bílá magie.

Poté za mnou přišli lesní skřítci. Vnímal jsem jich tam úplný dav. Hned jsem načichl jejich veselostí. Začal jsem mít velkou radost a bylo mi do tance. Pověděli mi asi toto: "Každý dostane, co si zaslouží. Každý skřítek dostane vždy to, co potřebuje."

Když se Kateřina přes mé sdílení naladila na toto místo, byla nadšená. Hned se v ní probudila touha místo navštívit. Navnímala tam opravdu mnoho bytostí: jednorožce a vesničku skřítků, víly, draky, vodníky, rusalky, vodní skřítky, kamenné bytosti a dva strážce lesa. Cítila, jak skřítci jsou v pěkném propojení s kamennými bytostmi.

Sdílení zpráv od neviditelných bytostí mě velmi naplňuje. Vyvolává to ve mně pocity radosti a dostávám se do stavu plynutí. Cítím to jako velké požehnání, že se mi otevírají komunikační kanály s řadou bytostí a že mohu zprávy od nich sdílet s lidmi. Hodně mi v tom pomohla Kateřina. V jejím poli jsem vnímal jemnohmotný svět detailněji. Našli jsme společnou vášeň.

Když jsem svou část článku poslal Kateřině k revizi, byla nadšená. Odepsala, ať to hned publikuji na stránkách. Něco ve mně mě zastavilo. Náhle mi to přišlo jako uspěchané rozhodnutí. Cítil jsem, že v článku ještě něco chybí. Možná jen jedna věta. Prostě něco. Bylo to neúplné. Pocítil jsem Siria. Nabádal mě, ať ji na to upozorním. Druhý den, když se Kateřina dostala k mé zprávě, mi s radostí v hlase sdělila: 

 "Měl jsi pravdu. Je to ještě nedokončené. Mám teď hodně jiné práce a chtěla jsem to odbýt. Sirius mě na to upozornil. Ještě se na to naladím a uvidím, co přijde."  

Cinká mi telefon a označuje novou zprávu. Jako obvykle ho odkládám a zprávu si čtu, až když na ní přijde ten správný čas. Asi o dva dny později čas přichází a já usedám k telefonu a dívám se na obrázek od Karla. Posílá fotku krásné krajiny, ze které se kromě kamenů a stromů na mě usmívají jednorožci, skřítci, víly a pán lesa. Poslouchám pak Karlovo sdílení k fotografii a směju se. Je nádherné, když oba cítíme a vidíme podobně, ne-li stejně. Pomáhá mi to potvrzovat můj jemnocit.

Když jsem pak četla Karlův článek a uslyšela Siria, jak mě vyzývá, ať také přidám ruku k dílu, otevřela se ve mně chuť posdílet svoje první setkání se skřítky a jednorožci.

Jednou jsme šli se školou do divadla, ne však na představení, ale na popovídání si s paní, která nám představovala svou knihu a omalovánky, jejímiž hlavními hrdiny byli skřítci. Moc se mi líbili a byla jsem z nich nadšená. Cítila jsem, že jsou reální a začala jsem se rozpomínat, že jsem je tu a tam někde v krajině lesa viděla. Obzvláště když jsem jim stavěla domečky, měla jsem pocit, že za mnou chodí a ukazují mi, jaký domeček by si přáli a pak nakonec se mi smáli, že je to pro ně krásná hra, ale že oni žijí trochu jinak.

Když jsem s rodiči pak sdílela s nadšením zážitek z divadla, upozornili mě, že je to jen má fantazie a že skřítkové rozhodně neexistují.

Při psaní Astrálka a planety Země skřítkové pro mě ožili po druhé. Najednou nebylo pochyb o jejich existenci a já je cítila a viděla jasněji, než kdy předtím.

Felix, který je nejlepším kamarádem Honzíka z knihy Astrálek a planeta Země, mě navštívil a zavedl do hlubin Klánovického lesa. Ukázal mi, jak vypadají jejich vesničky. Díky němu jsem pak začala skřítky vnímat téměř na každé lesní procházce.

Jsou to pro mě velmi hravé a veselé bytosti. Probouzejí ve mně lehkost a chuť dovádět, smát se a hrát si. Na jedné krásné procházce Klánovickým lesem, jsem o nich vyprávěla svému kamarádovi.

"Já je chci taky vidět." Jen co to dořekl, přišla velká parta a zpoza skály postupně vykukovala. Bylo cítit, že i oni se rádi ukážou a nabídnou své přátelství dalšímu člověku s dobrým srdcem.

"Podívej se, jeden skřítek je tady na téhle skále, zkus se na něj nacítit a ukázat na místo, kde stojí." Pozvala jsem ho k akci. Zavřel si oči, naladil se na sebe a pak se zadíval na skálu. Zdvihl pak prst a ukázal přesně na místo, kde skřítek stál.

Jestli se ve vás probouzí chuť se s nimi také spojit, hurá do toho. Až budete v lese, někde trochu dál od cesty, můžete se zastavit, naladit se na své srdce skrze svůj dech. Vnímat, jak buší a tepe, cítit lásku v něm a pak z tohoto naladění můžete zavolat skřítky, ať k vám přijdou a ukáží se. Uvidíte, jestli je ucítíte hned napoprvé, nebo to bude chtít trénink. Já si někdy nechávám od hmotného světa posílat potvrzení: "Jestli je mé cítění pravdivé, ať tu proběhne srnka, než napočítám do deseti." Nebo: "Jestli to, co cítím, je pravda, ať proletí dravec nad mou hlavou." Díky těmto potvrzením se pak lépe orientuji v tom, co je skutečnost a co by mohla být iluze.

S jednorožci jsem v posledních dnech měla krásné setkání. Na procházce lesem mě k sobě jeden zavolal. Byla jsem oslněna jeho intenzivní bílou a léčivou září. Hřála mě a přinášela pocit blaha. Zastavila jsem se a chviličku si užívala našeho spojení.

"Naše energie se silně probouzí. Postupně nabíráme na síle." Jen co to dořekl, objevil se Kentaur a zvolal: "I přesto ale stále vnímáme chuť vás chránit. Vaše energie je velmi vzácná." Oba pak odběhli do hlubin lesa a já se zadívala druhým směrem, kde na mě zasvítila veliká paseka. "Kůrovec". Les, který jsem znala jako plný stromů, se proměnil v obrovskou paseku a já cítila smutek a stesk z krajiny okolo. Byla jsem v šoku z rychlého zásahu lidí a vykácení velké části lesa. S kamarádem, se kterým jsme v lese byli spolu, jsme pak zazpívali posvátné písně a poslali jsme léčivé a harmonické energie krajině. On pak přikládal ruce na stromy, které vyloženě volaly o pomoc. Já jsem volala Siria a Sirael a žádala je o léčivé a podpůrné síly. Energie se uklidnila a les poděkoval. Pochopila jsem obavu Kentaura, který nebyl nadšený z našeho setkání. Byla z něj cítit značná nedůvěra v lidi. Nedivím se.

Tento les se nachází v Říčanech, kousek od lázní Olivovna. Kdybyste měli chuť vydat se tam na procházku a poslat harmonické energie, les se určitě zaraduje. Možná že právě tam zažijete své první setkání se skřítky či jednorožci. Nebo se můžete začíst do knížky o Astrálkovi a skrze text a obrázky se na energie skřítků a jednorožců naladit. Jednorožec Albus, který je v knize, zve Astrálka k nim na planetu a více s námi sdílí jejich způsob života.

 V květnu 2021 jsem se opět vypravil k Černému jezeru. Uplynul asi rok od mého prvního setkání s jednorožcem. Moc jsem se tam těšil. O to větší byl můj šok a zklamání. Již jak jsem se blížil k jezeru, slyšel jsem hluk motorky. Někdo si rychlou jízdou v místních lesích vybíjel napětí. Na místě, kde stávala pagoda z kamenů, bylo zbudované ohniště. Vůbec jsem se tam necítil dobře. Vnímal jsem lidskou aktivitu v okolí vysloveně negativně a přes tyhle pocity se mi nepodařilo naladit se na jednorožce. Vracel jsem se zklamaný a naštvaný do Varů. Vzal jsem tuto zkušenost jako podnět k aktivitě. Začal jsem místu vysílat lásku a představoval si kolem jezera očistné světlo. V příštích týdnech jsem si na místo ještě několikrát vzpomněl a vysílal mu láskyplné myšlenky. V červnu jsem se tam vypravil zas. Zpovzdálí byl slyšet hluk motorové pily, ale celkově už se mi na tom místě líbilo daleko víc a byl jsem schopen vycítit houfy neviditelných bytostí. Naladil jsem se na ducha místa. Vnímal jsem, jak mi toto místo vyjadřuje vděčnost za můj záměr.