Poselství mořských panen

 Sedím na pláži na svém tatínkovi. Vlny nám omývají nohy a my se díváme směrem do širokého moře. Svítí na nás sluníčko a já se cítím v bezpečí, doma a milovaná. Tohle je moje první vzpomínka. Od dětství jsem měla intenzivní spojení s mořem. Rodiče na mě často volali: "Už polez z té vody!"

Nikdy se mi nechtělo. Možná i proto jsem začala závodně a záchranářsky plavat. Několik hodin týdně jsem trávila ve vodě. Bylo mi jedno, jestli je to bazén, rybník, řeka, jezero nebo moře. Potřebovala jsem být ve vodě. Moje nejoblíbenější pohádka byla Ariel, malá mořská víla. Stále mi však nedocházelo, proč mám tak intenzivní spojení s vodou. Když jsem se později dozvěděla o astrologii, kde je Štír uveden jako vodní znamení, přišlo mi, že to bude asi tím. Vodní bytosti ke mně promluvily intenzivně až v mých 24 letech, kdy jsem byla ve Španělsku u moře.

Pamatuji si dodnes velmi živě ten okamžik. I teď, když píši tento článek, mě silně mrazí. Procházela jsme se podél pláže a na promenádě jsem viděla několik soch mořských panen.

Proč se mýtus o mořských pannách neustále zobrazuje v naší kultuře? Jde o symbolickou mytologii, nebo se zde zachovává určitý fakt? Přemýšlela jsem si sama pro sebe. Poté jsem šla meditovat na skály na pláži. Vnitřně jsem zatoužila po propojení s mořskými pannami. Připluly téměř hned.

Při prvním setkání jsem se rozplakala. Celá jsem se chvěla a věděla jsem, že i já jsem zcela jistě jednou z nich. Byly tak laskavé a mně tak blízké jako nikdy nikdo předtím v mém životě.

Jelikož jsem tenkrát už měla zkušenosti s komunikací s jemnohmotnými bytostmi, chtěla jsem od života potvrzení, a tak jsem řekla: "Pokud to, co teď vidím a cítím, je pravdivé, ať se na moři objeví velká vlna. Právě teď!" Jen co jsem to dořekla, z klidného moře se vzedmula velká vlna. Cítila jsem silné mrazení po těle. Nemohla jsem tomu stále uvěřit, a tak jsem požádala o další potvrzení. Opět se vynořila další vlna. Uspokojila jsem tím tak své rácio a svého vnitřního kritika. Otevřela jsem se naslouchání mořským pannám a vydala se s nimi do hloubek oceánu za rozpomenutím si na svůj život mořské panny.

Říše, kterou mi pod hladinou ukázaly, byla překrásná. Věděla jsem, že do moře patřím. Po návratu z tohohle zážitku jsem začala potkávat spousty žen, které měly podobné prožitky jako já. Dokonce jsem našla i několik knih, které o tomto "fenoménu Mořské panny" píší. Nejvíce se mi líbila ta od Doreen Virtue. Mimochodem, tato spisovatelka mi dala obrovskou sílu na mé cestě sdílení těchto spirituálních prožitků. To, s jakou silou ona tvořila a sdílela, pro mě bylo velkou inspirací.

Postupně se mi otevřelo zření více druhů vodních bytostí. Tím, jak jsem byla připravena naslouchat, ukazovaly se mi bytosti spojené s vodou téměř u každé vodní plochy. Každá měla svá specifika. Každá z těchto bytostí mi předala poselství, které pro mě v tu danou chvíli v životě dávalo obrovský smysl.

Nikdy ke mně bytosti vody nemluvily s prosbou o sdílení jejich poselství. Až do momentu, kdy jsem byla na Bali. Celkově jsem ze své návštěvy na Bali měla těžký pocit. Byl to můj velký sen se do té krásné země vydat, a když jsem tam byla, viděla jsem na vlastní oči, jak moc těžce nesla velký příliv nevědomých turistů.

Teď, když píšu tenhle článek, je období Korona viru a s tím je spojené i omezené cestování. Cítím velmi silně, jak se Bali raduje, odpočívá a regeneruje.

Když jsme pluli po moři navštívit delfíny, potkávali jsme po cestě plastové odpadky. Bylo to poprvé, co jsem na širém moři viděla tolik odpadu. Bylo mi z toho zle.

Tenkrát ke mně připluly mořské panny a řekly: "Je potřeba změny. Takhle už to dál nejde."

V té době jsem měla velmi silné ekologické pohnutky a touhy více o tomto sdílet ve společnosti. Naštěstí jsem zjistila, že už jsou organizace, které to mají krásně uchopené a skrze dokumenty šíří akutní stav a zajišťují změnu. Zároveň však šlo o vzdělávání asijské společnosti v práci s plasty. Jelikož to byli právě oni, kteří svou zemi znečišťovali.

Ptala jsem se mořských bytostí: "Jaké je mé místo, jak mohu nejefektivněji pomoci?"

Řekly mi, že moje poslání je sdílet s lidmi seberozvojové techniky, rituály, knihy, ceremonie, videorecepty a další. Zároveň dávaly důraz na to, abych nadále pokračovala ve své osobní cestě uzdravení.

"Čím vědomější budeš, tím budou silnější a zářivější tvé vibrace. Tím tak budeš utvářet laskavé a mocné kvantové pole okolo sebe. To už bude působit samo na lidi okolo tebe. Bude pak jedno, co děláš. Jestli jen jsi nebo zpíváš, vedeš meditaci, cvičíš jógu nebo vaříš jídlo. Všude se to bude projevovat a pracovat to v lidech samo."

Opět mě tedy vedly k sobě a k práci na sobě. Věděla jsem, že tohle poselství je silné a já ho potřebuji ctít. Zároveň mi dává neustále obrovský smysl.

Další z velkých darů jsem dostala od jezerní paní. Bylo to 1. 1. 2020, kdy jsem se šla projít se svými přáteli k malým rybníkům uprostřed Klánovického lesa.

Přicházeli jsme na místo a já jsem cítila, jak s námi chce hovořit "Paní z Jezera". Tak se představila. Darovala nám tehdy vodní meč a řekla: "Pokud v tomto roce budete potřebovat, můžete ho kdykoliv použít. Rozsekat s ním těžké emoce, které mohou přijít."

Ten rok pro mě byl po emoční stránce opravdu náročný. Byla jsem skutečně vděčná za její podporu. I když jsem ji zprvu nechápala, protože začátek toho roku byl velmi vlídný.

Pokud i ty toužíš se s Paní z Jezera setkat, neváhej za ní kdykoliv přijít. Je s místem "Placiny" neustále spojená. Teď skrze tento článek tě zve, abys pokud cítíš volání, šel na toto místo a odnesl si své unikátní poselství.

Po setkání s delfíny na Kanárských ostrovech v roce 2021 jsem si uvědomila, že bytosti, které dnes považujeme za mytologické, byly bytosti, které zde žily stejně hmotně jako my, zvířata a rostliny. Tím, jak se zde vibrace zhušťovaly a podmínky k žití byly náročnější, tak se přemístily do jemných sfér, ale dříve zde byly spolu s námi. Delfíni nebo velryby jsou jedni z těch, kteří zůstali.

Když jsem měla tu možnost být na dosah ruky u delfína, cítila jsem jasně, jak on právě svým bytím udržuje silné kvantové pole. Tohle jsem nacítila i tehdy, když jsem měla blízké setkání se lvem. Zvířata a rostliny udržují svým bytím harmonii a každý z nich přispívá svými unikátními vibracemi k planetární kvantové síti. Jen tím, že jsou, tak léčí. Jen tím, že jsou, tak dělají skutečně mnoho. A to mi opět potvrdilo obrovskou sílu tehdejšího poselství mořských panen.

V životě jsem často řešila svoji nedostatečnost. Měla jsem pocit, že jsem málo, že nedělám dost. Propadala jsem do těžkých pocitů sebepodceňování.

Jednou mi jeden moudrý jogín řekl: "Jen tím, že jsi, jsi dost."

Teď už chápu, jak to myslel. V dnešní společnosti, hlavně v oblasti sociálních sítí, se dostáváme k závislosti na okomentování a přidání pozitivních zpětných vazeb k našim příspěvkům.

I já jsem touhle závislostí prošla. Pokaždé, když jsem zveřejnila svůj příspěvek, článek, video nebo fotku, tak jsem sledovala, kolik to má zhlédnutí, laiků. Když jsem začala online podnikat, vymlouvala jsem se na to, že je to pro dobro mé práce. Potřebuji sledovat, jak moc jsem viděná.

Díky plavání v moři a pobytí v energii mořských panen jsem tohle v sobě obrovsky poléčila.

Vždy když jsem si lehla do moře a odevzdala se vlnám, připluly ke mně a šeptaly mi do ucha:

"Jen tím, že jsi, jsi dost. Jsi milovaná, jsi doma, jsi v bezpečí."

 Tenhle příběh pro mě začal v roce 2017. Krátce po vydání knihy "Astrálek a planeta Země" jsem vyrazil na cestu do Barmy. Na jedné odlehlé pláži u kamenů jsem začal cítit něčí přítomnost. Nejdříve jsem si nebyl úplně jistý, co to se mnou komunikuje. Bylo to spojeno s intenzivním pocitem, že to místo nemám opouštět. Přicházely mi myšlenky o tom, jak jsou oceány zašpiněné plasty. Podobná situace se mi opakovala v lednu 2018 na ostrově Svatého Tomáše a o dalších pár měsíců později na Novém Zélandu. Vždy to byla místa, kam nechodí moc lidí. Na okraji pláže u skalnatých útvarů. Sdílel jsem to s Kateřinou a začal více věřit a naslouchat hlasům těchto bytostí. Postupně se mi ukázaly jako mořské panny. Některé jsem vnímal jako takové sirény. Jejich hlas mi v hlavě zněl omamně. Cítil jsem, jak nechtějí, abych od nich odešel. Vábily mě, ať s nimi zůstanu. Přesvědčovaly mě o tom, jak je důležité lidi upozorňovat na znečištění oceánů plasty. Bordelem v mořích netrpí jen vodní živočichové, které jsme schopni vidět. Energie plastů sužuje i jemnohmotné bytosti. Vyhání je to z pláží a některé mají touhu se lidem za toto znečišťování pomstít. Snaží se je postrašit a podsouvají jim nehezké myšlenky. Jsou schopné člověka i utopit.

V roce 2020 na Tenerife za mnou připluly znovu. Přivítal jsem je s myšlenkou, že už nechci slyšet to, co mi povídají pokaždé.

Ony na to: "Tak mi s tebou posdílíme něco jiného."

Cestoval jsem s nimi do dob Atlantidy. Ukázaly mi historii svého vztahu k lidem. Nejdříve totiž společně spolupracovali. Těšilo je být lidem nápomocné. Jenže pak přišla doba válek. Mořské panny byly zneužívány jako válečné zbraně. Hodně z nich při tom zahynulo a trpělo. Odtud pramení jejich zloba a nenávist vůči lidem.

V roce 2021 na Gran Canarii ke mně opět promluvily. Jsou vděčné za koronavirus, že se omezilo cestování a znečišťování planety. 

I v roce 2023 na Kostarice ke mně promluvily mořské panny. A to na třech různých místech.

V Montezumě jsem si s nimi povídal hned několikrát. Vyjádřily touhu, aby se o nich mluvilo, abych o nich zase něco napsal. Zaměřil jsem pozornost na tok času a zajímal se o proroctví na následující měsíce z jejich pohledu. Mořské panny mi potvrdily informace, že se chystá hodně přírodních katastrof. Ukázaly mi, jak mobilizují podmořské sopky. Chtějí lidem udělit drsnou lekci, jako reakci na znečištění a vylovení oceánů. Ukázalo se mi Tsunami v Japonsku, kde je spousta lidí uvězněna ve virtuálním světě. Vnímal jsem z toho radost, která bude následovat poté, co se díky katastrofě řada lidí uvědomí, že mají stále fyzická těla. Stav ohrožení probouzí lidské instinkty a umožňuje přehodnotit priority. Dále mi ukázaly řadu hurikánů, jeden z nich někde v oblasti Indonésie. O deset dní později jsem se dozvěděl, že jeden se cyklon Kevin přehnal oblastí Vanuatu. To se mě dotklo osobně, protože se na ostrov postižený katastrofou chystám a již mám koupenou letenku na září letošního roku. Vedlo mě to také k tomu, abych sepsal tento článek. Věřím, že vše, co se na planetě děje je forma očisty, důsledek negativního myšlení a vlivů člověka na životní prostředí a že je to v konečném důsledku velmi prospěšné pro vývoj vědomí lidstva.

Na pláži Hermosa u Uvity jsem v moři spatřil dívku v modrozelených plavkách. Přiblížil jsem se k ní a řekl jí, že mi připomnělamořskou pannu. Okamžitě se rozzářila a říkala, že o nich už nějakou dobu ví, že k nim má blízko. Byla vděčná za potvrzení, že je vnímá i někdo jiný. Rozloučil jsem se s ní s doporučením, ať mořské panny vyhledává u kamenů málo navštěvovaných plážích.

U skal na odlehlé pláži u Drakeova zálivu jsem se na ně naladil v okamžiku, kdy jsem byl intenzivně ponořen do myšlenek ohledně našeho rodinného hotelu. Emotivně jsem prožíval jednání s bratrem. Cítil jsem, že to není moc prospěšné ani mě ani mémo okolí. Vydal jsem se k moři s prosbou o pomoc. Mořské panny mi ukázaly, že mám strach o prosperitu firmy. Zeptal jsem se jich, jak náš hotel vrátit na cestu hojnosti. Odpověď byla: "Urovnej si vztah s bratry. Bojem s nimi ztrácíš energii. Uvědom si, že máte společný cíl, který vás sjednocuje. Tím je ziskovost a slušná obsazenost hotelů". Dal jsem jim za pravdu. Byl jsem vyčerpaný z podvědomého soupeření s bratry. Naladil jsem se na společný zájem a poslat jim lásku. Když jsem se vrátil na wifi, obdržel jsem od obou bratrů zprávy, ze kterých jsem cítil lásku ke mně a podporu pro rodinný podnik.

Mám vám předat vzkaz: " To nejhorší, co můžete udělat, je obviňovat sebe a druhé za to, co se již stalo. Důležité je se poučit a teď změnit svůj přístup k přírodě. Krůček po krůčku, bez násilí na sebe či druhé".