Duch místa Rájec

 Velikonoční víkend v roce 2020 jsme prožili s Karlem na jeho chaloupce netradičně. Odehrálo se tam hned několik magických spojení s bytostmi, které stojí za to zmínit. Chaloupka byla téměř deset let opuštěným místem. Jen pár dní předtím než jsme přijeli my, zavolalo toto místo Karla. Zdánlivě spící duch se probudil a toužil po očistě a nasátí nové energie od mladé generace.

Možná se divíte, že chalupa má svého ducha. Vnímám, že každý prostor, který je vytvořen lidmi, získává svého strážce/opatrovníka - takzvaného ducha místa. Není mi ještě zcela zřejmé, jak tito duchové vznikají. Vím jen, že někdy jsou volání přímo lidmi a jsou to třeba andělé či draci nebo nanebevzatí mistři. Jindy však duch vznikne sám anebo s domem prolne, pokud je dům stavěn na jeho původním přírodním působišti.

Když nejsme propojení s jemnohmotným světem, můžeme stavět domy na místech, která obývají jiné bytosti. Je pak na nich, jak návštěvu lidí přijmou. Někdy se spřátelí a vytvoří spolu symbiózu, ale někdy si navzájem můžou škodit a i spolu bojovat.

Na ostrově Bali mi tento boj byl jednoznačně a bezpochybně ukázán. Projížděli jsme místy, kde duchové měli větší sílu než lidé, a tak i když se snažili vystavět velké hotelové komplexy a přilákat turisty, duchové svá místa uchránili a stavitelé zkrachovali. Velké opuštěné hotelové komplexy, které patřily duchům, působily neutěšeně a bouřlivě. Když si nepromluvíme s duchem místa a nepožádáme ho o požehnání, může se stát, že jeho síly budou velké a nakonec si své místo nechá pro sebe.

Duch Karlovy chaloupky byl velmi veselý. Těšilo mě se s ním seznámit a tak nějak jsem cítila, že on byl ten hlavní, kdo nás pozval. Večer našeho příjezdu jsme zapálili velký oheň a Karel do něj vložil záměr očisty prostoru. Zpívali jsme a bubnovali. Vnímala jsem, jak je duch zvědavý, jaké písně se teď zpívají, a tak skrze mě šly texty, které bych si ani za normálních okolností nevybavila. Roztančil nás a radoval se z naší návštěvy. Bylo hřejivé cítit, jak je rád, že místo ožívá a on už není sám.

Ráno jsem vstala s tím, že pustím meditativní hudbu, a cítila jsem, jak je opět zvědavý a těší se na další umění, které mu předvedeme. Cvičili jsme jógu, meditovali jsme a prováděli dechová cvičení. U všeho nás pozoroval a tetelil se radostí z čerpání nových zkušeností.

Nejprve jsem ho vnímala jako mužnou bytost, jeho povaha byla velmi láskyplná a hravá. To ráno se nám i představil velký bílý drak. Na chvilku mě zmátl a myslela jsem si, že jsou jedním. Díky Karlovi a naší další kamarádce jsem se pečlivěji zaměřila na své vnímání a jasněji jsem rozeznala, že jsou dva.

V neděli nás Karel vzal na projížďku se zastávkou u hradu Loket. Loket je pro mě opravdu magickým místem. Byla jsem na něm poprvé a velmi mi přirostl k srdci. Jen co jsme zaparkovali na parkovišti pod hradem, uviděla jsem nádherného velkého červeného draka, který byl s místem spojen. Nebyl však veselý, ale smutný. Hned potom se představili další dráčci, kteří přelétávali mezi dalšími skalami, které byly okolo hradu. Procházeli jsme se a já jsem najednou uslyšela:

"Pomoc mi, prosím. Jsme tu zakletí. Musíme tu být a sloužit místu. Prosím, osvoboď nás."

Nechtěla jsem těmto slovům uvěřit. Proč zrovna já?

Svěřila jsem se svou vizí Věrce, která měla silný vhled. "Bylo by dobré zjistit, kdo draky zaklel a proč. Abys nenarušila nějaké kouzlo." Zároveň dodala, že ona za sebe necítí nutkání konat. Její slova mě trochu zabrzdila. Opravdu si troufám rozpouštět něčí magii? A když Věrka necítí, že má konat, neměla bych i já nekonat?

Věrka pak začala zpívat dračí píseň, která jí v tu chvíli přišla, a já zase uslyšela hlas v hlavě.

"Zazpívej tuto píseň a požádej o naše osvobození. Prosím, pomoz nám. Nech se vést svou intuicí, ty víš, jak nám můžeš pomoci."

Jeho hlas byl intenzivní a jeho přítomnost téměř hmotná. Cítila jsem ho velmi živě, a tak mi to nedalo a začala jsem magické kouzlo prozkoumávat. Zavřela jsem oči a napojila se na draka víc. Představil mi v krátkosti historii místa a jak to celé vzniklo. Viděla jsem muže, kteří v dávných dobách objevili tyto skály a cítili z nich velkou sílu. Rozhodli se, že to bude skvělé a strategické místo pro jejich pevnost. Draci jejich přítomnost vítali a nabídli jim svou spolupráci. Jenomže pánové chtěli víc, chtěli je jen pro sebe, chtěli mít jistotu, že jim nikam neutečou a budou sloužit jen jim. Vytvořili tedy magické kouzlo, kterým draky očarovali

Toto kouzlo trvá i přes to, že tihle muži jsou již dávno mrtví a jejich energie je transformovaná. Prozkoumávala jsem, jestli bude v souladu, když pomůžu a draky osvobodím. Přišlo mi třikrát, že ano, a navíc jsem zahlédla dravce, což bylo jasné znamení. Dále jsem uviděla, že kouzlo má podobu okovů, které jsou zrezivělé a slabé. Nebylo nijak těžké tyto okovy rozpustit.

Když už jsem tedy souhlasila s pomocí, zůstávala jsem stále před otázkou, jak to udělat. Vtom, jsem ucítila velký proud, který přicházel z nebes. Toto bílé světlo mě prostoupilo, narovnalo a to mi dalo v tu chvíli obrovskou sílu, najednou jsem začala zpívat. Slova k písni mi chodila do úst sama. Překvapilo mě, jak se krásně rýmovala a jakou sílu nesla.

"Draci milovaní,

kéž z nebes přijde k vám požehnání.

Draci milovaní,

kéž svobodné je vaše létání.

Draci milovaní,

kéž matkou Zemí je podpořené vaše svobodné činění."

Poté jsem se postavila. Spojila jsem dlaně před srdcem a pronesla modlitbu. Záhy po ní jsem ucítila, jak okovy padají a draci jsou svobodní. Celé místo se rozsvítilo a zajásalo.

"Děkuji ti, Kateřino."

Do teď cítím obrovskou radost a dojetí, když se na osvobozeného draka naladím.

Draci na místě zůstávají a srdečně tě na něj zvou. Budou zde stále, ale teď již svobodně.

Jsem ráda, že jsem nakonec dala na sebe a i přes svůj strach se rozhodla tuto práci učinit. Ucítila jsem, že přesně proto jsem tam. Jako by mé kroky vedl život na místo, kde jsem třeba. Začala jsem se smát a uslyšela jsem, jak se smějí i víly a skřítkové tohoto kouzelného místa.

S Věrkou jsme si také uvědomily, jak je silné, když spojíme naše cítění dohromady. Ona má střelecké vhledy a přesně dokáže vystihnout jasné momenty a já se pak díky tomu můžu naladit do větších hloubek.

Náš den ještě zdaleka nekončil. Jeden z posledních magických okamžiků tohoto krásného výletu byl, když jsme opět léčily rozrušený les po drsném kácení, a já se smála a věděla, že mé kroky jsou opravdu vedeny tam, kde mají být.

Srdečně tě zvu k tomu, aby ses propojil s duchem místa, ve kterém žiješ. Můžeš ho pozvat do své meditace či požádat, ať k tobě přijde ve snu a představí se. Může tím vzniknout krásné přátelství anebo můžou přijít vysvětlení k nějakým "zvláštním" událostem, které se ti třeba někdy dějí. Když budeš mluvit ze srdce, věřím, že tato komunikace bude požehnaná a bezpečná. Možná se nabízí otázka, jak poznáš, že k tobě skutečně promlouvá duch místa. Na tohle nejsem asi ještě dost dobrá učitelka, jelikož já tyhle věci prostě vím, a jak jsem již zmínila, když si nejsem jistá, užívám potvrzení v hmotném světě. Třeba žádám, ať se ukáže dravec nebo ať uslyším nějakou píseň či uvidím nějaký určitý nápis. Každopádně sen je pro mě jasnou zprávou, která by měla být pravdivá. Pozor, sny často hovoří symbolicky.

 Tři dny po odjezdu Kateřiny jsem se na chatu vrátil. Dorazil jsem vyčerpaný a rozladěný z města a z práce. Krátce po příjezdu za mnou přiletěl bílý drak. Tím, že mi ho Kateřina popsala, jsem ho sám uviděl svým vnitřním zrakem. Energie začala proudit mým tělem. Cítil jsem, jak mě místní bytosti zdraví. Vnímal jsem, jak se energie prostoru změnily po proběhlé očistě. O dvě noci později mě navštívili Zlatka s Pavlem. U nich jsem již dříve cítil velmi silné spojení s draky. Nejdříve jsme provedli očistu lesa a pak zapálili oheň. U ohně došlo k velmi silné aktivaci. Zlatka se snažila zbavit okovů, o kterých jí drak řekl a které ji tížily, ale nevěděla jak. Tím, že to vyslovila, něco se ve mně spustilo. Poradil jsem jí, ať se začne třást a pustí starosti do země. Cítil jsem, jak nějaký drak skrze mě touží se Zlatkou komunikovat. Otevřel jsem se tomu proudu a byl veden k tomu Zlatku zezadu obejmout a přenést léčivou energii do její srdeční čakry. Pak jsem odstoupil a vnímal velmi silné propojení mezi drakem a jejím srdcem. Spojovaly je proudy bílé energie. Později mi Zlatka pověděla, že si přála být obejmutá zezadu drakem jen malou chvíli předtím, než jsem k ní přistoupil.

V roce 2020 lesy přinesly velkou úrodu hub. Vnímal jsem to jako dar přírody, potvrzení, že to, co je v kolektivu lidstva vnímáno jako katastrofa, je velmi očistné pro planetu. Strávil jsem spoustu času sběrem hub a borůvek a při jedné z návštěv lesních strání u skal jsem pocítil přítomnost obrů. Poprvé jsem obry navnímal při své návštěvě Antarktidy. Jejich energie na mě působila velmi dobře, uzemňovali mě. Cítil jsem z nich klidnou, pomalou sílu. Pomohlo mi to při štípání dřeva, s jejich pomocí jsem vydržel pracovat dlouhé hodiny.

Další bytost, která se přihlásila o slovo a chce být zmíněna v této knize, je obrovský mystický had, který střeží Hadí pramen v Dvořákových sadech v Karlových Varech. Vnímám ho svým vnitřním zrakem jako mnohametrové stvoření již od roku 2008, kdy mi kolegyně z práce poprvé představila draky, bazilišky a jiné bytosti jemnohmotného světa.